Dvakrát jsem byl rozhodnutý přestat masírovat.

Dvakrát jsem byl rozhodnutý přestat masírovat.

Dnes vám chci napsat o tom prvním.

Když jsem začínal masírovat v hotelovém prostředí, práce bylo opravdu hodně. Zpočátku jsem měl radost, že můžu dělat to, co mě baví. Jenže po nějaké době se začalo ozývat moje vlastní tělo.

Nejdřív prsty. Pak ruce. Nakonec i ostrá bolest vystřelující do palců.

Vzpomínám si, jak jsem si tehdy říkal: „Tak takhle to přece nemůže fungovat. Jestli to bude pokračovat, dlouho masírovat nevydržím.“

V té době jsem potkával i další maséry a masérky, kteří po pár letech končili. Jejich tělo už tu práci nezvládalo. A začal jsem mít obavu, že mě čeká to samé.

A právě tehdy přišlo moje první velké uvědomění.

Nešlo o to, že bych potřeboval silnější ruce.

Potřeboval jsem být během masáže mnohem víc přítomný.

Začal jsem si všímat úplných maličkostí.

Jak se cítím při jednotlivých hmatech.

Kde v těle zbytečně vytvářím napětí.

Jestli při práci nezadržuji dech.

Jak stojím.

Jak se pohybuji.

Jaké části ruky vlastně používám.

Každá masáž se pro mě stala malou laboratoří.

Začal jsem experimentovat.

Místo špičky palce jsem stále častěji používal první článek palce, který tlak rozložil mnohem šetrněji. Objevil jsem, že některé hmaty můžu udělat stejně kvalitně patičkou dlaně, ukazovákovou nebo malíkovou hranou ruky. Přestal jsem spoléhat jen na sílu prstů.

Postupně jsem měnil i způsob, jakým jsem stál u lehátka. Místo práce rukama jsem začal více zapojovat váhu celého těla. Přirozeně jsem se během masáže pohyboval, přenášel váhu a nechal sílu vycházet z celého těla, nejen z předloktí a palců nebo jen z horní poloviny těla.

A s každou další úpravou jsem si pokládal jedinou otázku:

Je tahle změna příjemnější pro moje tělo, aniž by ubrala na kvalitě masáže pro klienta?

Pokud byla odpověď ano, změna zůstala.

Pokud ne, hledal jsem dál.

Nezměnil jsem kvalitu masáže.

Změnil jsem způsob, jakým jsem ji dělal.

A bolesti začaly mizet.

Když se dnes ohlédnu zpátky, mám pocit, že právě tehdy začala moje cesta k vědomému doteku. Ne jako nějaké filozofie, ale jako velmi praktické zkušenosti.

A nejspíš právě díky tomu masíruji dodnes.

O tom, proč jsem chtěl skončit podruhé, zase někdy příště.