Máte někdy pocit, že za výsledky svých klientů nesete plnou zodpovědnost?

Máte někdy pocit, že za výsledky svých klientů nesete plnou zodpovědnost?

Že je vaším úkolem je „opravit“, zbavit bolesti nebo vyřešit jejich problém?

Právě tady mnoho masérů nevědomky vstupuje do role zachránce.

Jenže čím více se snažíme člověka zachránit, tím větší tlak vytváříme. Na sebe i na klienta.

Masér není ten, kdo uzdravuje druhého člověka.

Je tím, kdo svou přítomností, citlivostí a kvalitou doteku podporuje přirozenou schopnost těla uvolnit se a obnovit svou rovnováhu.

Paradoxně právě ve chvíli, kdy přestaneme mít potřebu klienta zachraňovat, začneme ho mnohem lépe vnímat.

Už nemusíme bojovat s jeho tělem ani hledat rychlé řešení. Můžeme naslouchat. A právě z tohoto naslouchání vzniká dotek, který má mnohem větší hloubku než snaha za každou cenu něco napravit.

Když člověk pod našima rukama necítí tlak, ale klid, respekt a opravdovou přítomnost, jeho nervový systém může začít vnímat, že je v bezpečí.

Ve chvíli, kdy nervový systém přestává být ve střehu, může tělo začít samo přirozeně uvolňovat napětí zevnitř. Ne proto, že jsme do něj natlačili změnu, ale proto, že jsme vytvořili podmínky, ve kterých už není potřeba se tolik chránit.

Změna se neodehrává jen v místě, kterého se dotýkáme. Uvolňuje se dech, mění se celkové naladění a tělo může začít reagovat jinak, než když se ho snažíme změnit silou.

Síla vědomého doteku proto nespočívá v tom, co uděláme, ale v tom, čeho se dokážeme vzdát – potřeby tlačit, zachraňovat, dokazovat a mít vše pod kontrolou. Teprve tehdy dostává nervový systém prostor udělat to, k čemu je přirozeně nastavený v pocitu bezpečí – uvolnění, vyživení a regenerace.