Některá masáž vás po skončení nabije, jiná vás naopak vyčerpá?

Je zajímavé podívat se na to, co nás při masáži skutečně vyčerpává.
Je to opravdu klient a jeho „energie“?
Nebo je to náš vlastní postoj?

Třeba naše očekávání, že klient by měl reagovat určitým způsobem. Že by se měl uvolnit, užívat si masáž, spolupracovat nebo nám dát nějak najevo, že to, co děláme, oceňuje.
A když to nedělá, začneme se snažit víc a vyčerpáváme se.

Možná se v nás probudí zachránce:
„Musím mu pomoct.“
„Musím s ním něco udělat.“
„Musím ho dostat do uvolnění.“

Nebo přijde obava:
„Co když mu nedoručím výsledek, který ode mě očekává?“
A najednou už nedáváme dotek z přítomnosti. Začínáme něco vytvářet, napravovat, dokazovat nebo zachraňovat. A právě to může být velmi vyčerpávající.

To je jen pár možných příkladů, jak si my tvoříme vyčerpání a „blbnou energii“ při masáži.
Je jednoduché to hodit na klienta a říci „Měl špatnou energii a vyčerpal mě.“

Z pohledu vědomého doteku proto není důležité jen to, jaký je klient, ale to, co se děje v nás masérech v reakci na něj.
Mohu vnímat, že klient je pasivní.
Mohu vnímat, že se neuvolňuje.
Mohu vnímat, že nereaguje tak, jak bych očekával.

A přesto nemusím převzít odpovědnost za jeho prožitek.
Nemusím ho zachraňovat.
Nemusím ho „dostat někam“.
Nemusím dokazovat, že moje masáž funguje.

Mohu zůstat v kontaktu s jeho tělem a zároveň zůstat v kontaktu se sebou.

Vědomý dotek pro mě proto není jen o citlivějších rukou.
Je také o schopnosti rozpoznat, kdy se přestávám vnímat a začínám se snažit.

Co všechno se ve vás během masáže děje, když klient nereaguje tak, jak byste očekávali?

✨Právě na podobná témata se díváme na mém úvodním kurzu Masáž vědomým dotekem.

Nejde v něm o další masérské techniky. Budeme zkoumat kvalitu doteku, vlastní přítomnost, záměr, vnímání sebe i druhého a to, co do masáže přinášíme my sami.

Pokud vás zajímá, co se může změnit, když začnete pracovat nejen rukama, ale i svou pozorností a přítomností, můžete se přidat.