Cítit se dobře není jen o tom, co do svého života přidáváme. Je to také o tom, čemu v něm přestaneme dávat prostor.

O tomhle tématu jsem už v minulosti psal. Přesto se k němu vracím, protože při rozhovorech s lidmi stále vidím, jak je živé. A jak dlouho trvá, než mu skutečně porozumíme a začneme ho žít.

Většinou totiž nestačí vědět, co bychom měli dělat. Potřebujeme to postupně integrovat do svého každodenního života.

A vnímám tu dvě zásadní věci.

1. Pečovat se o sebe.

Dávat si to, co nás vyživuje. Pečovat o své tělo a zdraví. Budovat vztahy, ve kterých je nám dobře. Dělat práci, která nám dává smysl a přináší finanční stabilitu. Dopřávat si odpočinek, radost, pohyb, blízkost i chvíle o samotě.

Vědomě vytvářet podmínky, ve kterých můžeme prospívat.

2. Umět říct NE tomu, co nám dobře nedělá.

Nastavit hranice lidem, situacím a způsobům chování, které nás vyčerpávají, rozrušují nebo vnášejí do našeho života neharmonii.

Nezůstávat ve vztazích, ve kterých dlouhodobě strádáme, jen proto, že nechceme druhého zklamat.

Nepřijímat závazky, které nás stojí víc, než jsme ochotni dát.

Nepřekračovat vlastní hranice jen proto, abychom vyhověli očekáváním druhých.

A právě tady často narážíme.

Víme, co by nám udělalo dobře, ale nedovolíme si to. Víme, co nám škodí, ale nedokážeme to odmítnout. Umíme se postarat o druhé, ale sami sebe odsouváme na druhou kolej.

Skutečná péče o sebe zahrnuje obojí.

Nestačí do života přidávat další věci, které nám dělají dobře, pokud zároveň necháváme otevřené dveře tomu, co nás dlouhodobě vyčerpává.

A nestačí ani všechno odmítat a před vším se chránit, pokud si neumíme aktivně vytvářet život, který nás těší a vyživuje.

Potřebujeme obojí.

ANO sobě. A NE tomu, co nás od sebe vzdaluje.

A není to jednorázové rozhodnutí. Je to proces, který vyžaduje čas, zkušenost a postupné zvnitřnění.

Nestačí tomu rozumět hlavou. Potřebujeme se to učit v každodenním životě. V malých rozhodnutích, v rozhovorech, ve vztazích i ve chvílích, kdy cítíme nepříjemný tlak, vinu nebo strach, že někoho zklameme.

Když o tom mluvím s lidmi, znovu a znovu vidím, jak dlouho trvá, než se z pochopení stane skutečná součást života.

A tak si to připomínám i sám sobě:

Co dnes můžu udělat pro to, aby mi bylo dobře?

A zároveň:

Čemu dnes potřebuju říct NE, abych se cítil dobře i zítra?

Protože kvalita našeho života nevzniká jen tím, co do něj přidáváme. Vzniká také tím, co už do něj nepouštíme.

A obojí máme do určité míry ve svých rukou.

Co je pro vás těžší — dopřát si to, co potřebujete, nebo říct NE tomu, co vám nedělá dobře?

Dušan Jirásek – provázení na cestě k sobě