Bolest zad, která zmizela dřív, než jsme se dostali na lehátko.

Tenhle příběh patří k okamžikům, které zásadně ovlivnily můj pohled na práci s tělem.

Před několika lety za mnou přišla klientka s bolestí v bederní páteři. Hned ve dveřích řekla: „Já si myslím, že to bude psychosomatika.“

Zeptal jsem se jí, co se děje.

Začala vyprávět o složité situaci v rodině, která ji trápila už několik let. Vztahy byly napjaté, situace se nehýbala a ona v sobě nesla velkou tíhu.

Chvíli jsme si povídali. Postupně jsme rozplétali, co se v rodině odehrává, jak celou situaci vnímá a jakou roli v ní sama hraje.

A pak přišel důležitý okamžik.

Uvědomila si, jak k celé situaci sama přispěla a jak ji svým jednáním stále udržuje. Nešlo o obviňování. Šlo o to, že najednou uviděla souvislosti, které jí do té doby unikaly.

Změnil se její pohled na situaci. Odešel pocit bezmoci. A spolu s ním zmizela i bolest v bederní páteři.

Na masážní lehátko jsme se vůbec nedostali.

O čtrnáct dní později přišla na kontrolu a hned ve dveřích se mě ptala:

„Co jste se mnou dělal? Vy jste nějak čaroval?“

Zasmál jsem se a odpověděl: „Já nečaruju. Co se stalo?“

A ona mi začala vyprávět, že se vztahy v její rodině výrazně zlepšily. Po dvou letech, kdy byly prakticky úplně zamrzlé, se věci najednou začaly měnit. Sama tomu nerozuměla.

Já jsem si tehdy uvědomil něco, co zásadně proměnilo můj pohled na práci s lidským tělem.

Ne každá bolest potřebuje masáž. Někdy potřebujeme nejdřív pochopit, co vlastně neseme.

Dlouhodobý stres, nevyřešené konflikty, potlačené emoce a pocit bezmoci se mohou promítat do našeho těla. Svaly zůstávají v napětí, nervový systém je pod tlakem a bolest se může stát součástí našeho každodenního života.

Když se podaří některé souvislosti pochopit, získat nový pohled na situaci a uvolnit část vnitřního napětí, může se někdy velmi rychle změnit i to, jak se cítíme ve svém těle.

Samozřejmě ne každá bolest zad má psychosomatický původ a ne každá zmizí pouhým rozhovorem. Bolest má mnoho příčin a zaslouží si odpovídající pozornost.

Ale tenhle příběh mi ukázal, že člověka nelze oddělit na tělo a psychiku. To, co prožíváme, se může hluboce promítat do toho, jak se cítíme.

A právě proto dnes při práci s tělem nevnímám jen svaly, klouby a páteř. Zajímá mě také člověk, který v tom těle žije.

Protože někdy se cesta k úlevě nezačíná dotekem.

Začíná pochopením.

---

Stalo se vám někdy, že se vaše tělesné potíže změnily poté, co jste si něco důležitého uvědomili nebo vyřešili ve svém životě?

Individuální péče o pohybový aparát

Dušan Jirásek – provázení na cestě k sobě