Svobodný vědomý kontaktní tanec není o tom naučit se tančit

Když se řekne tanec, mnoho lidí si představí pohyb, který má nějak vypadat. Kroky, rytmus, koordinaci, techniku. Něco, co člověk buď umí, nebo neumí.

Svobodný vědomý kontaktní tanec je ale o něčem jiném.

Nemusíš umět tančit. Nemusíš znát žádné taneční kroky. Nemusíš být pohybově nadaný ani vědět, co máš dělat.

Místo toho se učíš vnímat.

Vnímat sebe

Začíná to u vlastního těla.

Co právě cítím?
Jak se mi chce pohybovat?
Potřebuji se přiblížit, nebo vzdálit?
Chci zrychlit, zpomalit, zastavit se?

Místo toho, abys hledal správný pohyb, začínáš naslouchat tomu, co přichází zevnitř.

Tělo neustále vysílá signály. Jen jsme si často zvykli je přehlížet a rozhodovat za něj hlavou.

V kontaktním tanci dostává tělo znovu prostor.

Vnímat druhého

Pak přichází setkání s druhým člověkem.

Najednou nejde jen o mě. Je tu někdo další se svým vlastním tělem, rytmem, potřebami, hranicemi a impulzy.

Učím se vnímat, co se děje mezi námi.

Neznamená to hádat, co druhý člověk chce. Znamená to být dostatečně přítomný, abych mohl reagovat na to, co skutečně cítím a vnímám.

Někdy vedu.
Někdy následuji.
Někdy se nechám překvapit.

A někdy je nejlepší prostě zastavit.

Vnímat kontakt

Kontakt není jen fyzický dotek.

Je to způsob komunikace.

Tlak.
Směr.
Tempo.
Vzdálenost.
Přiblížení.
Odstup.

Dvě těla spolu mohou komunikovat i bez jediného slova.

A právě tady se začíná objevovat něco velmi zajímavého: nemusíme všechno řídit hlavou.

Můžeme začít naslouchat tomu, co vzniká v samotném kontaktu.

Vnímat hranice

Svoboda neznamená dělat cokoliv.

Skutečná svoboda vzniká tam, kde dokážu vnímat své ano i své ne.

Mohu se přiblížit.
Mohu ustoupit.
Mohu se dotknout.
Mohu kontakt odmítnout.

A stejně důležité je respektovat stejné právo u druhého člověka.

Kontaktní tanec tak může být velmi praktickým způsobem, jak poznávat vlastní hranice a zároveň se učit respektovat hranice druhých.

Vnímat vlastní impulz

Často jsme zvyklí čekat na instrukci.

Někdo nám řekne, co máme udělat.
Někdo určí směr.
Někdo nastaví tempo.

Tady dostáváš prostor hledat odpověď sám.

Co se chce pohnout právě teď?

Ne co by se mělo stát.
Ne co bude vypadat dobře.
Ale co je skutečně živé v těle.

To může být zpočátku překvapivě těžké.

A zároveň velmi osvobozující.

Důvěřovat tomu, co vzniká

Jedním z nejzajímavějších momentů přichází chvíle, kdy přestaneš potřebovat vědět, co bude dál.

Přestaneš vytvářet tanec dopředu.

Začneš ho objevovat.

Jeden pohyb vyvolá další. Jeden člověk reaguje na druhého. Kontakt se promění. Vznikne nový směr, který nikdo předem nenaplánoval.

Tanec se začne tvořit mezi vámi.

A právě v tom vidím jednu z největších hodnot svobodného vědomého kontaktního tance.

Neučí nás pouze pohybovat se.

Učí nás být v kontaktu se sebou i s druhým člověkem a současně neztrácet vlastní svobodu.

Není potřeba být tanečníkem

Svobodný vědomý kontaktní tanec není soutěž.

Není to vystoupení.

Není to choreografie.

A není to ani test toho, jak dobře se dokážeš hýbat.

Je to prostor, kde můžeš na chvíli odložit potřebu něco předvádět a začít skutečně vnímat.

Své tělo.
Svůj dech.
Svůj pohyb.
Druhého člověka.
Kontakt.
Hranice.
A to, co se mezi vámi právě rodí.

Možná právě tehdy zjistíš, že tančit nemusíš umět.

Stačí být přítomný.

A začít naslouchat.

Svobodný vědomý kontaktní tanec – cyklus