Tuto otázku si u lehátka pokládá jen málokdo. Přitom na ní stojí celá kvalita doteku.
Většina masérů je zvyklá věnovat 100 % pozornosti klientovi. Hlídají jeho dech, hledají spoušťové body, snaží se vyhovět. Ale během toho úplně ztratí kontakt s vlastním tělem.
Zadržují dech.
Stojí v nepřirozeném napětí.
Nevnímají své vlastní tělo ani únavu.
Jenže dotek je oboustranná komunikace. Pokud jste vnitřně odpojení, vnímavé tělo klienta to okamžitě pozná. Místo uvolnění podvědomě cítí chladnou techniku, nebo napětí.
Skutečné propojení s klientem nevzniká tím, že se v něm „ztratíte“.
Vzniká tím, že jste nejdříve pevně ukotvení ve svém vlastním těle.
Teprve ve chvíli, kdy vnímáte své vlastní tělo, svůj dech a svůj vnitřní prostor, můžete vytvořit bezpečný prostor i pro člověka na lehátku. Váš dotek pak dostane úplně jinou hloubku a vyživení z něj cítí obě strany.
Vnímáte během masáže vědomě sami sebe, nebo se vaše pozornost plně přesouvá jen na klienta?
