Moment, kdy se vás někdo dotkne a vaše tělo udělá něco úplně samo, dřív než to stihne hlava vůbec zpracovat.

Někdy je to kadeřnice, která vám myje vlasy a vy máte pocit, jako by spíš drhla nádobí. Ramena se vám nenápadně zvednou k uším, krk ztuhne a vy podvědomě jen čekáte, až to skončí. Nebo kolega v práci, který vám „přátelsky“ plácne ruku na rameno, když se vám dívá do monitoru – a vy na tu chvíli úplně přestanete dýchat. A pak je tu klasika: rodinné oslavy. Probíhá to „povinné“ vítání a objímání, všichni se na sebe usmívají, ale když vás někdo zmáčkne, vaše tělo je zpevněné jako kámen.

Ale pak je tu ten druhý druh doteku.

Kamarád, který vám po těžkém dni jen tak položí ruku na záda, a vy cítíte, jak z vás najednou padá tíha, o které jste doteď ani nevěděli. Kadeřník, který nespěchá, a vy se v křesle doslova rozpouštíte. Nebo vás obejme starý známý – úplně obyčejně, nijak speciálně, ale nespěchá u toho. A vaše tělo konečně povolí. Hrudník změkne, dech klesne až někam do břicha a vy si po dlouhé době opravdu ulevíte hlubokým nádechem a výdechem.

Proč na ty běžné, každodenní situace reagujeme tak rozdílně?

Není to o síle stisku. Není to o tom, jestli nás někdo objímá moc pevně, nebo se nás jen zlehka dotýká. Naše tělo totiž funguje jako dokonale citlivý radar a během zlomku vteřiny pozná, co je za tím:
Když dotek jen plní úkol: Když nás někdo objímá, protože se to sluší, nebo spěchá, tělo to pozná. Vnímá tu mechaničnost a nepřítomnost a raději se pro jistotu trochu stáhne.

Když je v tom přítomnost a pozornost, je u nás ten druhý doopravdy. Nic nechce, nikam nespěchá, jen tam v tu chvíli pro nás je. Náš nervový systém zachytí klid a pošle do celého těla jasnou zprávu: „Tady nemusíš nic držet. Tady je to bezpečné.“

Dotek je nonverbální komunikace a říká víc než naše slova. Ještě než stihneme říct „Rád tě vidím“, naše tělo už prozradilo, jak to máme doopravdy.

Až se dneska s někým budete zdravit, komukoliv podávat ruku nebo večer obejmete partnera, zkuste na jedinou vteřinu v duchu zpomalit a opravdu u toho být. Uvidíte sami, jak na to ten druhý zareaguje.

Kdo ve vašem životě má přesně tenhle „rozpouštěcí“ dotek? Znáte ten rozdíl?