Možná jsi v tanci objevil svou svobodu.

Teď ji můžeš objevit i v kontaktu.

Možná miluješ ten okamžik, kdy se pustí hudba a ty prostě zmizíš do pohybu.

Žádné kroky.

Žádná choreografie.

Žádné „jak to vypadá“.

Jen hudba, tělo a ty.

Jednou jsi divoký.

Jindy jemný.

Někdy se směješ, jindy se jen necháš unášet.

A možná právě proto tě spontánní nebo extatický tanec baví.

Protože tam můžeš být opravdu sám sebou.

Ale představ si, že tenhle pocit nemusíš mít jen tehdy, když tančíš sám.

Co když ho můžeš zažít společně s někým?

Přiblížit se.

Oddálit se.

Dotknout se.

Nechat se vést.

Vést.

Hrát si.

Zastavit se.

Znovu se rozběhnout.

Bez choreografie.

Bez správně a špatně.

Jen dva lidé, kteří vnímají svoje tělo a zkoumají, co mezi nimi spontanně vzniká.

A právě tady začíná něco hodně zajímavého.

Protože někdy zjistíš, že vedle někoho dokážeš být ještě svobodnější než o samotě.

A jindy tě překvapí, kde se najednou objeví ostych, napětí nebo potřeba mít věci pod kontrolou.

A možná právě tam objevíš další kus své svobody.

Nejen svobody pohybovat se podle sebe.

Ale svobody být svůj a zároveň být s někým.

To je prostor, který mě na svobodném vědomém kontaktním tanci baví nejvíc.

Co když je za hranicí tvého sólo tance ještě další dobrodružství?