Návrat k sobě. Cesta k sobě. Žít sebe. Žít ze sebe.

Co to vlastně znamená?
Je to jen další prázdný ezo pojem?
Další marketingová slovíčka, která dobře znějí, ale ve skutečnosti nic neznamenají?
Nebo je za tím něco podstatného?

A pokud se vydám „cestou k sobě“ – znamená to, že budu konečně šťastný?
Budu se cítit lépe?
Budu víc v pohodě?

Pro mě se „cesta k sobě“ ve výsledku opírá především o dvě kvality:

1. VNÍMAVOST
Cítím a vnímám sebe.
Své tělo.
Své pocity.
Své potřeby.
To, co mi dělá dobře a co mi dobře nedělá.
Nežiju jen podle toho, co bych měl, co se ode mě očekává nebo co dělají ostatní.
Jsem v kontaktu se sebou.

2. JASNOST
Vím, kdo jsem.
Vím, co je pro mě důležité.
Vím, kam chci jít.
A také vím, kam jít nechci.
Postupně rozpoznávám, co podporuje můj život, mou tvorbu, mé vztahy a můj vnitřní klid.
A učím se nastavovat hranice tomu, co mě od sebe odvádí.
Protože „cesta k sobě“ podle mě není jen o tom sedět v meditaci a cítit své tělo.

Je také o velmi praktických otázkách:
Je pro mě dobrá tahle práce?
Je pro mě dobrý tenhle vztah?
Je pro mě dobré tohle prostředí?
Je pro mě dobrý způsob, jakým trávím svůj čas?
Je pro mě dobré to, čemu věnuji svou pozornost?

A stejně tak se dívám dovnitř.
Na své automatické reakce.
Na staré programy.
Na své strachy.
Na potřebu zavděčit se.
Na sklony, které mě opakovaně vedou někam, kam vlastně nechci.

Návrat k sobě tedy nemusí znamenat najít nějaké „pravé já“, které je někde hluboko ukryté.

Možná znamená postupně odkládat to, co jím nejsem.

A zároveň se učit být dostatečně vnímavý, abych poznal, co se ve mně skutečně děje.

A dostatečně jasný, abych podle toho také začal žít.
Vnímavost bez jasnosti může vést k utopení se v nekonečnému prožívání.
Jasnost bez vnímavosti zase k tvrdosti a odpojení.

Potřebujeme obojí.
Cítit sebe.
A podle toho také tvořit svůj život.
Právě tam pro mě začíná skutečný návrat k sobě.

A co pro tebe znamená „žít ze sebe“?