Proč nás vlastně bolí tělo? – část 2 – Zásahy do těla aneb tělo nezapomíná.

V minulém díle jsme mluvili o tom, že bolest k nám nepřichází „z ničeho nic“. Dnes se podíváme na první hlavní příčinu, se kterou se u lidí na lehátku setkávám: staré pády, úrazy a jizvy.

V tomto příspěvku pominu akutní stavy, se kterými jako maséři nepracujeme.

Vzpomenete si na nějaký svůj pořádný pád v dětství? Třeba když jste letěli z kola přes řídítka. Nebo takový ten klasický tvrdý pád přímo na zadek – třeba na náledí, na lyžích nebo z prolézačky. Chvíli to bolí, možná je z toho modřina, ale za pár týdnů o tom nevíme.
My na to zapomeneme, ale naše tělo si to pamatuje.

Když totiž spadneme na zadek, může se stát, že se maličko – opravdu jen o milimetry – posune kostrč nebo se stáhnou tkáně kolem ní. Celé naše tělo je uvnitř propojené jedním velkým obalem. Představte si to, jako byste na sobě měli upnutý pletený svetr. Když ten svetr dole na boku pevně chytíte a zatáhnete za něj, ucítíte ten tah až nahoře na rameni.

A přesně takhle to funguje uvnitř nás. Drobně posunutá kostrč, starý pád z kola nebo jizva po operaci slepého střeva může uvnitř těla vytvořit místo, které neustále „tahá“ zbytek těla k sobě. A vy pak po letech marně řešíte, proč vás neustále bolí za krkem, máte migrény nebo ztuhlá ramena. Náš nervový systém tehdy místo úrazu zpevnil, aby nás chránil, ale už zapomněl to ochranné napětí vypnout.

My si dlouho myslíme, že se nic neděje, ale jak už jsem říkal minule – naše tělo nám dříve či později odpoví. Poznáme to na výsledku, na tom, jak se celkově cítíme. Bolest, která se časem objeví, není žádná smůla shůry. Je to jen volání těla: „Haló, tady uvnitř držím staré napětí, které mě už vyčerpává.“ A my díky tomu můžeme být moudřejší v tom, co naše tělo skutečně potřebuje, aby si mohlo konečně odpočinout.

👉 Zkuste si malý experiment: Máte na těle nějakou jizvu nebo místo, kam jste kdysi tvrdě spadli? Zkuste si na to místo dnes večer jen tak v klidu položit ruku. Nesnažte se nic masírovat ani napravovat. Jen tam s plnou pozorností a laskavostí chvíli buďte. Naslouchejte mu. Vnímejte, jestli pod rukou ucítíte teplo, tah, nebo třeba jen prázdnotu.

V další části se podíváme na naše zvyky a jednostranné stereotypy.