Proč se při masírování cítíte skvěle a plní síly, ale po masáži – nebo po celodenní sérii masáží – padnete do vyčerpání?

Stává se to až příliš často: u lehátka všechno běží hladce, práce vás baví a drží vás lehkost. Jenže jakmile odchází poslední klient, přijde únava nebo bolest. Jak je možné, že z činnosti, která vás tak naplňuje, odcházíte zničení?

Odpověď bývá neúprosná: Během masírování jste nebyli naplno v kontaktu se sebou a se svým tělem.

Když je masér pevně v kontaktu se svým tělem, jeho tělo mu naprosto přesně dává pocítit udržitelný rytmus práce. Tělo mu jasně signalizuje:

 * Kolik masáží za den nebo za týden je pro něj ještě v pořádku a co už je přes čáru.

 * Jak dlouhé masáže dokáže dělat, aniž by šel přes své fyzické i energetické hranice.

 * Jak dlouhou pauzu mezi jednotlivými klienty potřebuje k tomu, aby plně zregeneroval a vrátil se do svého středu.

Pokud tento kontakt se sebou nemáte, nastává u lehátka řetězová reakce, která se dříve či později projeví vyčerpáním:

 * Vaše pozornost se přestěhuje ke klientovi, k jeho potížím a k doručení výsledku. Místo abyste působili ze svého středu, opustíte sami sebe a tělo začne fungovat na dluh.

 * Dokud jste pohrouženi do klienta, přehlédnete i zjevné varovné signály vlastního těla – ztuhlá ramena, nepřirozený postoj, zadržovaný dech nebo přetížená ruce. Máte pocit, že je vše v pořádku, ale ve skutečnosti jen nevnímáte svoje fyzické hranice.

 * Dokud masírujete nebo táhnete sérii masáží za sebou, tělo drží provozní napětí. Teprve ve chvíli, kdy práce skončí a stimul zmizí, vrátíte se zpět k sobě a vnímáte veškeré ignorované přetížení.

Představte si teenagera pohlceného mobilem. Je tak zabraný do děje na displeji, že úplně přestane vnímat své vlastní tělo. Nevnímá hlad, žízeň ani to, že už hodinu potřebuje na záchod. Tělo už se možná ošívá a vysílá jasné signály nouze, ale jeho pozornost je kompletně mimo něj – přišpendlená na obrazovce. Dokud se to dá jen trochu vydržet, u mobilu zůstane. Teprve když napětí překročí snesitelnou mez, telefon odloží, běží na záchod, vrhne se na jídlo a konečně se vrátí sám k sobě a ke svým skutečným potřebám.

Práce u lehátka nemusí být vyčerpávající obětí. Skutečně udržitelná masérská praxe vychází z plného ukotvení sám v sobě.

Teprve když jste 100% doma u sebe, přirozeně z tohoto místa vnímáte jak sami sebe, tak klienta. Víte přesně, kdy si dát pauzu, kolik klientů zvládnete a jak pracovat čistě – bez toho, abyste u lehátka odevzdávali své vlastní zdraví.

Jak to máte u lehátka vy – cítíte z vlastního těla jasné signály pro počet masáží a délku pauz, nebo hranice poznáte až ve chvíli, kdy po sérii klientů padáte únavou?