Vědomý dotek? Jasně, tak přece masíruje každý, ne?

Občas se s tímto názorem setkávám. Spousta lidí si pod pojmem „vědomý dotek“ představí to, že se masér zkrátka soustředí, není myšlenkami někde na nákupu a dává pozor na to, kam zrovna sahá.

Abych byl upřímný – tohle pro mě není vědomý dotek. To je vstupní brána.

Základ, od kterého se můžeme odrazit dál.

Je to podobné, jako kdyby někdo řekl, že umí vařit, protože zvládne uvařit těstoviny. Ano, bez toho to nejde. Ale tvrdit, že tím vaření končí, by asi nikoho nenapadlo.

Stejně jsem to zažil u masáží.

Když jsem absolvoval svůj první rekvalifikační kurz, měl jsem pocit, že jsem se naučil masírovat. Pak přišla praxe, další masérské kurzy, druhy masáží, techniky, další školy, další přístupy. Čím dál víc jsem si uvědomoval, že svět masáží je mnohem hlubší, než jsem si dokázal představit. Že existují techniky, které sami o sobě jdou tak do hloubky, že je můžete studovat celé roky a pořád budete mít co objevovat.

Čím víc jsem o masážích věděl, tím víc mi docházelo, jak obrovský tenhle svět je a kolik toho vlastně ještě nevím.

A pak se stalo něco, co jsem vůbec nečekal.

Po letech zkoumání a pilování různých masážních technik mě samotné techniky přestaly zajímat jako hlavní téma. Začal jsem si stále víc všímat něčeho, co bylo společné úplně všem masážím.

Kvality samotného doteku.

A s kvalitou našeho doteku je to naprosto totožné. Říct, že vědomý dotek znamená jen „nešudlat a soustředit se“, je jen základ a obrovské zjednodušení. Čím víc zkoumám, co všechno kvalitu doteku ovlivňuje a jaký má dopad nejen na klienta na lehátku, ale i na mě jako maséra, tím víc se mi otevírá úplně nový vesmír.

Co všechno do doteku vstupuje?

Co se děje v masérovi ve chvíli, kdy se dotýká?

Jaký vliv má jeho záměr, jeho vnitřní nastavení, jeho vztah k sobě, ke klientovi nebo třeba jeho potřeba něco dokázat?

A jak se to všechno přenáší do doteku?

Nejdřív jsem to zkoumal jen sám na sobě a při práci s klienty. Postupně jsem začal principy kvality doteku jemně přidávat do masérských kurzů, které jsem vedl. Díky tomu jsem velmi jasně viděl, s čím maséři a masérky nejčastěji bojují, proč jsou po práci unavení nebo proč mají pocit, že se z jejich práce po čase stává mechanická rutina.

Právě tehdy mi došlo, že tohle téma si zaslouží vlastní prostor.

Ne jako doplněk k technikám. Ale jako samostatný obor zkoumání. Proto jsem letos poprvé otevřel kurzy, které neučí žádnou novou masážní techniku.

Učí pouze kvalitu doteku.

Letos jsem začal učit kurzy, které se nevěnují žádné konkrétní masážní technice, ale čistě jen praktickému zkoumání kvality doteku. Výsledek? Zpětné vazby mi ukazují, že to účastníkům naprosto převrací pohled na to, jak můžou masírovat. Najednou cítí v práci větší lehkost, nevyčerpávají se a zjišťují, že tento nový přístup má hluboký přesah i do jejich běžného života a vztahů mimo masérnu.

Ne proto, že bych je učil nějaké tajemství.

Ale protože začali zkoumat něco, čemu předtím vůbec nevěnovali pozornost.

Vědomý dotek zkrátka nekončí tím, že jste při práci soustředění. Tam to všechno teprve začíná.

Pokud cítíte, že vám pouhé mechanické opakování tahů už nestačí a jste ochotni přehodnotit to, jak ke svým klientům i k sobě přistupujete, možná je čas nahlédnout pod povrch. Není to cesta pro každého, ale pro ty, kteří chtějí jít do skutečné hloubky.