Jak se z maséra v zaměstnání stane bezduchý stroj na peníze pro cizí provoz – a proč vás to dřív nebo později zdravotně složí?

Dostal jsem několik reakcí na post „Proč se při masírování cítíte skvěle a plní síly, ale po masáži – nebo po celodenní sérii masáží – padnete do vyčerpání?“.

Psali jste mi: „Proč bych měl u lehátka vnímat své tělo? Pracuju v hotelu, rozvrh si nepíšu, pauzy neovlivním a klienty si nevybírám. Vnímat signály těla je pro mě úplně zbytečné.“.

Několik let jsem sám dělal v hotelech a lázních jako zaměstnanec i jako externista převážně na víkendy. Masíroval jsem sérii masáží za sérií, ignoroval varovné signály a říkal si, že to prostě musím vydržet. Výsledek? Moje tělo dostávalo pěkně zabrat až na hranici, kdy už jsem téměř nebyl schopen masírovat. Bolavá záda, přetížené a bolavé ruce a vyhoření. Byla to až tahle tvrdá facka od vlastního těla, co mě konečně probralo a dovedlo k tomu, abych něco začal měnit, v budoucnu se postavil na vlastní nohy a začal dělat věci po svém.

A proto řeknu natvrdo jednu věc: Tvrzení, že vnímat své tělo v zaměstnání nemá smysl, je nebezpečná iluze.

Když rezignujete na vnímání sebe sama jen proto, že nemáte pod kontrolou rozvrh, stává se z vás pouhá náhradní součástka.
Hotelu nebo lázním je úplně jedno, jestli za rok padnete na ústa – nahradí vás jiným masérem (Asi jsou i výjimky, já jsem je však nepotkal), ale Vaše tělo je ale jen jedno.

I když nemůžete změnit šéfa ani délku pauzy, můžete změnit to, co děláte u lehátka při každé jedné masáži:

• Vypnout vnímání těla neznamená, že únava zmizí. Znamená to jen to, že si nevšímáte, jak si ničíte klouby a držíte tělo v křeči. Tělo si ten dluh časem vybere i s úroky.

• Vnímání těla není o plánování pauz, je to vaše sebeobrana. Přímo během masáže poznáte, že držíte dech, že tlačíte ze síly, a ne z vlastního těžiště. To můžete upravit okamžitě. Je to rozdíl mezi tím, jestli z práce odcházíte unavení, nebo zničení.

• Ignorování signálů vás drží v pasti. Dokud si namlouváte, že nemá smysl tělo poslouchat, zůstanete v cizím systému uvěznění navždy. Teprve když si plně přiznáte, jak moc vás ten provoz ničí, získáte sílu s tím něco udělat a posunout se k vlastní svobodě.

Kašlat na vlastní tělo jen proto, že nepracujete sami na sebe, není logické řešení. Je to pomalá rezignace na vlastní zdraví.

A jak to máte u lehátka vy – bráníte si své tělo i v náročném provozu, nebo jste nad sebou už mávli rukou a jedete na doraz, dokud to jde?

Pokud se vás to týká přečtěte si můj článek na blogu: Je maséřina dřina?